logotype
twitter
rss
image1 image2 image3

my latest gallery

testik

Člověk míní, život mění

Kdysi dávno, na střední škole, jsem jednu dobu dostávala skoro pravidelně růže od bývalého přítele. Budete se divit, ale tehdy mi to bylo hoodně nepříjemné. Ne, že bych neměla ráda kytky, ale on mi je nosil přímo do školy a předávala mi je služba, která seděla na recepci u vchodu. Brzy mě tak znala "celá škola". Nejsem žádný extrovert s potřebou upozorňovat na svou osobu, takže si asi umíte představit tu radost. Od té doby mi přišlo divné, když jsem náhodou dostala kytku v jiný den, než na své narozky.

Uběhlo pár let a světe div se, najednou by se mi to líbilo, dostávat občas kytičku jen tak. To mám ale smůlu. Našla jsem si super chlapa, přesně dle mých představ, optimistu, kliďase a hlavně žádného šíleného romantika. Jen já jsem se s věkem asi nějak zbláznila.

tul1

Takže teď si o narozeninách říkám i jakou kytku bych asi chtěla. Letos jsem si řekla o svazek tulipánu, líbí se mi, k jaru patří a prostě jsem je chtěla. Pro jistotu jsem Markovi řekla, kde je koupit: "Zajdi do Lidlu, tam je vždycky mají. Chodím kolem nich každý týden, když jedu na nákup." V den mých narozek, bohužel to vyšlo na středu, to má Marek pravidelně florbal, jsem na stole ve váze objevila kytku. Nedostala jsem ji osobně, protože jsem měla narozky ve špatný den, Marek přijel pozdě z práce a pak byl ten florbal, takže jsem se téměř minuli a já mu nestihla říct, jak se mi líbí...ty růže. Ne že by byly špatné, jen jsem čekla tulipány.

Počkala jsem si tedy než dorazil v noci z florbalu. Poděkovala jsem za kytku a opatrně se zeptala. "Kde jsi koupil...ty růže?" On na to: "V Lidlu, to nejsou tulipány?" Nevěděla jsem, jestli si ze mě dělá srandu, ale když se šel mrknout, tak mi došlo, že mám doma toho chlapa svých představ, jen trochu přepracovaného, neromantika.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit